O MNĚ
Ahoj, já jsem Ondřej.
Je mi ctí, že Vám mohu představit svoji práci. Práci, která je už deset let mou každodenní vášní.
MŮJ PŘÍBĚH
Rozhodnutí
Říká se, že každý správný muž má u sebe nůž. Bylo mi čtrnáct, do muže daleko, ale toužil jsem po pořádném noži. Prošel jsem mnoho obchodů, ale žádný neodpovídal mým požadavkům. Rozhodl jsem se, že si ho vyrobím.
V tátově dílně je strašné horko, pot stéká po tváři, smysly nabroušené jako břitva, několik hodin soustředěné práce – a nakonec okouzlení z mého prvního nože.
Výrobě nožů jsem okamžitě propadl, a ještě ten den jsem zhotovil další dva. Od toho dne jsem věděl, že chci být nožířem.
Originalita
Do práce jsem se pustil s obrovským odhodláním, ale bez jakékoli znalosti nebo vedení. Musel jsem říznout, i když jsem si nebyl jistý, a mnohokrát jsem se ošklivě pořezal.
Nakonec jsem v tom našel výhodu. Nespoléhal jsem se na to, co udělal už někdo přede mnou. Postupoval jsem intuitivně, ale pokusy a omyly nakonec vedly k cíli. Vytvořil jsem si svůj styl a unikátní logiku výroby, odlišnou od zažitých postupů.
Slova a nože se mají brát za správný konec. Snad to nebude znít příliš troufale, ale myslím si, že všechny nesnáze mi pomohly vytvořit originální nožířský rukopis.
Inspirace
Velkou inspirací mi byla tátova zručnost. Fascinovaně jsem pozoroval jeho přístup k práci – smysl pro detail, preciznost a promyšlenost každého kroku. Už jako malý kluk jsem si všímal jeho vášnivého ponoření do řemesla. Také jsem obdivoval, jak byl spokojený s výsledkem své práce.
Vášeň mi nechyběla, ale musel jsem dlouho a tvrdě pracovat na tom, abych mohl být se svými noži spokojený.
Cesta
Kvalitní nože potřebují kvalitní stroje. V šestnácti letech jsem si vyrobil první pásovou brusku. Malý krok pro lidstvo, ale velký pro nožíře. Postavení této brusky dalo počátek výrobě všech ostatních strojů, kterých mám dnes plnou dílnu.
Život ale není tak snadný, jak bychom si přáli. Občas vás nutí chytat i padající nože. Půlroční marodění s mononukleózou, ponurý sklep coby moje druhá dílna, rok s boreliózou – a nejistota, zda se vůbec dokáži uživit.
Ale se svým životem nejsem na nože. Naopak! Žádný nůž není ostrý hned, je zapotřebí na něm dlouho pracovat.
Třeba dílnu jsem si zařizoval hned čtyřikrát. Čtyřikrát jsem se ocitl v prázdné místnosti, čtyřikrát jsem musel začínat jen se svým odhodláním. Z pergoly do sklepa, ze sklepa do stodoly, ze stodoly do domu po prarodičích, kde jsem si vybudoval útulnou dílnu vybavenou moderními stroji a nástroji.
Je mi ctí, že Vám mohu představit svou práci. Práci, která je už deset let mou každodenní vášní.
A každý den pracuji na tom, abych s ní mohl být opravdu spokojený.